Posypy


Na modelářských soutěžích můžeme často vidět pěkné modely, které jsou však naprosto znehodnoceny nevhodnou podložkou. Pomineme-li juniorskou kategorii, kde bývají k vidění modely umístěné na křivě ustřiženém cosi z lepenkového papíru, můžeme i v jiných kategoriích zahlédnout velmi odbytou práci. Soudě podle počtu modelářů, kteří v sobě najdou odvahu něco podobného ukázat, nejedná se o nijak vzácný jev. A přitom řešení je tak jednoduché: podstavec z kvalitního materiálu a na něm kvalitně znázorněný terén. Abychom něčeho podobného dosáhli, budeme pravděpodobně potřebovat i kvalitní posyp.

Posyp můžeme koupit v prodejnách s mašinkami, prodejny s potřebami pro modeláře podobným sortimentem bohužel neoplývají, ačkoli i tam se někdy poštěstí. Z vlastní zkušenosti doporučuji mít k dispozici větší zásobu posypů různých druhů. Smyslem větší zásoby různých druhů posypů není mít další haraburdí, ale možnost výběru.

Při samotné tvorbě podstavce modelu pak můžeme bez jakýchkoli limitů zkoušet. V této oblasti totiž platí více než kde jinde, že se modelář nesmí bát experimentovat!

 

Nesmíme však nezapomenout na to, jaký model vlastně stavíme, resp. kde se předloha našeho modelu nachází. Umístit vůz z džungle na písčitou poušť příliš vhodné není. Jistě se to mohlo stát, zde je však třeba mít jako doklad nějakou fotografii. Model totiž musíme bohužel postavit většinou tak, jak to od nás divák čeká, a ne tak, jak by měl opravdu vypadat. Na toto pravidlo musíme pamatovat jak při stavbě modelu, tak i při ztvárnění podložky.
Z tohoto důvodu se nám však nebude hodit standardní barva většiny zakoupených posypů. Většinou se jedná o barvy příliš jasné, příliš pastelové. Naštěstí se většina posypů dá velmi jednoduše barvit.

Před samotným barvením však doporučuji obarvit vlastní podklad podle toho, jakou půdu chceme ztvárnit. Nejlépe je provést samotné obarvení před samotným vymodelováním terénu. Velmi se mi osvědčila směs lepidla Herkules, prachu a vody. Barvu prachu můžeme libovolně volit. Raději však doporučuji tmavší barvy, protože při použití příliš světlých odstínů bychom pak již neměli moc možností jak dále zesvětlovat.

  Vymodelujeme-li terén pomocí nějaké modelovací hmoty (např. DAS), popřípadě používáme-li více různých druhů surovin (různě barevné kameny apod.), doporučuji sjednotit celý povrch přestříkáním vhodně zvoleným odstínem - pro tento účel jsou vhodné například spreje Tamiya, které jsou k dostání ve velkém množství barevných různých odstínů. Jen dávejte pozor na samotnou černou, protože tato barva se již nedá žádným běžným způsobem dále ztmavit. Nemožné to však není. Ovšem nejsem si jist, že to má nějaký smysl.

Po důkladném proschnutí této základní vrstvy můžeme přistoupit k přilepení samotného posypu. Já používám lepidlo Herkules, které dobře drží a navíc po zaschnutí nijak neruší, protože zprůhlední. Nemusíme se bát, protože případná místa, kde by lepidlo příliš rušilo, později zakryjeme. Navíc pro podobný druh lepidel také mluví jejich nízká cena.

Doporučuji po prvním nalepení posypu a zavadnutí lepidla doopravit místa, kde se posyp nepřilepil. Vyžaduje-li to daná scéna, můžeme použít další druhy posypů. (zde obrázek posyp02více-druhů)


Barvení
Jsme-li spokojeni z aplikovaným posypem, můžeme začít barvit. Před prvním namočením štětce do barvy však nesmíme zapomenout, z jakého materiálu je daný posyp vyroben.

V případě, že jsme použili posyp z nějakého přírodního materiálu, doporučuji původní barvu zachovat. Vyžaduje-li to situace, můžeme posyp ztmavit. Pro tyto účely se mi osvědčil naředěný tmavší odstín vždy té barvy, kterou má posyp. Jako barvu používám vodou ředitelnou (akryl) barvu. Toto je důležité, protože se tak vyhnu použití ředidla, které by mohlo negativně ovlivnit vlastní posyp i barvy. Následky této volby se totiž mohou objevit až po několika dnech.
Je-li posyp vyroben z molitanové drtě (doporučuji velmi jemnou drť, protože jestli něco divák pozná, pak právě toto, a že něco podobného dokáže znehodnotit celý model snad netřeba dodávat).
 

Vlastní barvu posypu nikdy nezměníme. V případě, že bychom něco podobného chtěli provést, je mnohem lepší zvolit jiný posyp. Jinak tento druh posypu opět barvíme silně naředěným akrylem. Ten samotný posyp nijak nenaruší, ale výsledný odstín bude vždy tmavší(!). Ohledně množství barvy pak platí, že čím více, tím lépe. Molitan je totiž velmi savý materiál a schopnost natáhnout do sebe barvu má velmi velkou. Jediná věc, na kterou je třeba dát pozor, je, abychom barvou nepotřísnili okolí. Stane-li se to, stačí inkriminované místo zasypat další trochou posypu.

V případě, že jsme chtěli ztvárnit například lesní půdu, důrazně doporučuji NEZESVĚTLOVAT metodou jakou je kupříkladu suchý štětec, olejové barvy apod.. Zesvětlení provedeme jednoduše tak, že po zavadnutí přisypeme další posyp. (Osvědčila se mi technika, které říkám "cukrování", přesně stejně totiž můžeme opatrně přisypat přeně tolik, kolik potřebujeme. Po úplném a důkladném proschnutí můžeme toto ještě jednou zopakovat. Někdy se totiž barva změní a tímto případné chyby odstraníme.

Po troše praxe si určitě každý najde ten svůj vlastní správný postup a také třeba zjistí, že terén se dá znázornit i za použití méně tradičních materiálů. O tom však ale až někdy jindy.

 


Martin Škořepa